Takže sem to předse jen stihla xD Tak snad si to přečtete.Části nebudou moc dlouhé protože se mi ani moc psát nechce xD Jako moc dlouhý věci.Takže tak akorát. (myslím :D) V téhle části se seznámíte s postavami a bude taky úvod aby ste věděli o co jde.Těch gramatických chyb si prosím nevšímejte.Mám naponáhlo xD
"Ano." celkem běžná fráza,používaná miliardy lidí každý den.Fráza,která vyjadruje jasný souhlas,nebo dává najevo pochopení.Celkem běžná a každodenní odpověď na různé otázky.Samozřejmě,když je otázka hodna této odpovědi...
Někdy před pár lety,když se rok 2008 ukončil,a počinul rok 2009,již v kterém sa nacházíme,se stalo něco,o čem nikdo nepředpokládal.Nikdo tomu nevěřil.Nikdo si to nemyslel.Jistá osoba na jistou otázku odpovědela značnou odpovědí "ano." To je to,proč to vyprávím.
V ten večer,kdy se to stalo,se osoba jménem Sarumi rozhodla ukončit svůj lidský a doposud hodně rušný život.Jednou lehkou odpovědí,změnila celý svůj nastávající život."Ano" na otázku,jestli chceš být napůl kočka,napůl člověk,je krapet podivná odpověď.Tedy alespoň pro někoho.
"Saru!" skřikl Tobi.
"Nemáme čas!Hni sebou!" okřikoval ji.
"Hele,já tě neplatím za vřískání!Jasný??" ironicky poznamenala Sarumi.Tobi se na ní kouknul vraždícím pohledem a Saru na něj hodila úškrn.
"Nesnáším když mi ničíš můj krásně zabijácký pohled!"
"Opravdu??Tak to mi promiň upatlanče." jemně se pousmála.
"Co tím myslíš?"
"Koukni se na svoje triko!" nenormální úškrn xD
"A kruci!Hele,nemáte pervol??"
"Debile,já dávám oblečení do práčovny!"
"No neříkej.Tak proto je tak bílé a voní za citronem,jo?Takže nový název pro mičku nádobí je práčovna??" hodil vysmývavý pohled.
"Koupelna,druhá police vpravo." znuděně odpověděla Saru."Hele,du ven,ok?Pak přijď k mostu,fajn??"
"Počkej!Neměli sme jít k Lymii?!Proto sem tě předse plašil!!"
"Jó tak tam jdi ale já du ven mě se k ní nechce čáááu!"
To je každodenní obyčejní rozhovor Saru s jejím bratrem Tobim.tobi bydlí na internátu narozdíl od Saru která žije v malém útulném bytě se svou nejlepší kámoškou Tylie.Saru je většinou ta veselá.Je to asi největší snílek na světě.
"Ahój!" pozdravila se hlasitě saru.
"No konečně lásko!" odzdravil ktosi ze stínu velké budovy.
"Hm...hele nechtěls jít k mostu??"
Odpovědi se nedočkala.Osoba ze stínu Saru stáhla k sobě za boky a silně si jí k sobě přitisla.Pak jí políbila a znova následovalo objetí.
"Mi-mi-mi-t-to.Mito!Hele nech už toho!" řekla Saru a nervózně se usmála.
"Promiň,ale neviděl sem tě měsíce.Stískalo se mi."
Mito je Sarumiin kluk.Každý měsíc se vrací ze školy domů do Whelstriet ze své školy v městě vzdáleném od Whelstriet asi jednu míli.
"Já tě mám taky ráda ale byla bych radši kdybys mě už pustil." ironicky poznamenala Saru.Mito ji pustil.Usmála se na něj a chytila ho za ruku.Někam ho táhla.Nejspíše k tomu mostu...
"Naco tam vlastně jdeme??" ptal se Mito.
"Nevím ty jsi chel abysme tam šli,ne?"
"Jo,protože si nedala pokoj s tím že mi tam chceš něco ukázat."
"Jo,jo,jasně." usmála se.
Přišli k mostu.V černém podmostí stála tlupa kluků.Všichni na nich hleděli a něco si při tom šeptali.
"Tak jo,sme tady." poznamenala vesele Saru.
"Ehm...a co si mi to chtěla ukázat??" opatrně se zeptal Mito.
"Hned je chyťte!A svažte jim ruce za chrbátem!" zkřikla nějaká neznámá osoba,a dál si už Mito ani Saru nepamatují vůbec nic...

Krásně napsané, hlavně ten začátek...krásně zhloubavé a originální