7. ledna 2010 v 15:13 | Yu - chan píše... ^^
|
Takže pokráčko z môjho druhého blogu best-girls-site.blog.cz
Druhé pokračovanie mojej japonsko-čínskej poviedky
písanej po česky.Prosím,ak nájdete chybu,kľudne mi to napíšte do komentov ;)
V minulej časti an konci:
"Páni,ty seš fakt bombová!Ay kate laro!!"
"Hej,mluv se mnou anglicky,protože japonsky neumím,zlato.."
"Jo jo promiň..znamená to miluji tě." pousmála se Yomiko.Zrazu se otevřeli dvěře na autě v předu a máma nasadla.Auto nastartovalo a už jeli do Tokya.
Byly už někde v půl cestě a Yomiko se naposled nabažovala krásné okolité přírody.V Tokyu tohle nemají,pomyslela si.Pořád byla rozhorčená a naštvaná na mámu z té hádky,ale cítila i něco jiné.Nové.Jiný pocit,něco fakt zlváštní.Byla to spíš nedočkavost,než strach.Vlastne obě pocity prolínající se do sebe.Proč??Proč já? Pořád se litovala Yomiko.
"Hele neřeš to už." řekla její panenka. "Prostě se s tím smiř.A stejně,máma ti řekla že kdykoli budeš chtít o prázdninách,budeš se tam moci jít kouknout za babičkou,že jo?Řekla předce že ten dům neprodá,ne?"
"No se ti to řekne.Ty s ní nežiješ 15 let."
"Ne,jenom 10.To není tak moc abych ji dobře poznala co?!" urazila se Lyio.
"Znám ji moc dobře a vím,že ten dům neprodá ale nechá ho zbourat.Vlastně ani ne tak ze své vůle,a ani ne ona,to ten hloupej Georg!Já ho nenávidím.A ještě mu musím říkat táta.."
"Ha,trapné.."
"Tak se nezlom Lyio,nemyslela sem to tak,promiň.."
"Omluva přijata."
Po 7 hodinách dlouhé náročné a hlavně občas hrbolaté cesty konečně uviděli první náznaky Tokya.Yomiko spala a její panenka Lyio hlídkovala v jejím klíně.Rychle jí potáhla za třiko a pošeptala: "Jsme tady,porbuď se!"
"C..co..co?U..už?" mrmlala zaspatě Yomiko.
"No jasně,už!" kroutila hlavou Lyio.
"Vlastně už bylo na čase.Jak dlouho sem vlastně spala?"
"Nevím,tak hoďku a půl,možná i víc.." odhadovala Lyio.
"A ty si vůbec nespala??"
"Jo,trochu.Většinu času sem trávila vyžíraním gumových medvídků.Ještě jich tam pár zůstalo.Nedáš si??"
"Né dík,snažím se jíst zdravě." pochlubila se Yomiko a plácla si po břichu.
"Jak chceš." řekla s plnou pusou Lyio.
Konečně dorazili do čtvrtě kde bydlí Georg.Georg je její nevlastní táta.Vlastne,jenom přítel Yomičiny mámy,ale máma trvá na tom aby mu Yomiko říkala táta.Yomiko ho nesnášela a v jeho přítomnosti se cítila fakt hnusně.Pořád byl cítit silnou kolínskou,až moc.Byl oholený pečlivě,ale vypadal spíš jako mutant než muž.Cestou městem si Yomiko všímala barevnou a divokou městskou módu.Aby líp zapadla,oblékla se do moderního oblečení které ve své rodné zemi nosila jen když chodili do města na nákup nebo když šla do města s kámoškama do kina nebo někde ven,jinak byla oblečená ve svém dlouhém starém tričku,zeleným třičtvrťácích a hnědých sandálech.Pořád byla doma takhle,protože bydleli urpostřed lesa.
"Ahoj Georgi,zlato.Stískalo se ti??" vyletěla mamka z auta s těmito slovy.Objala ho a on ji začal vášnivě bozkat.Yomiko se radši otočila protože si zapoměla pro tyto situace vzít blicí pytlík.Najednou ji někdo chytnul kolem pásu a přitáhnul k sobě.Yomiko se mu vymrštila.Jo byl to táta.
"Ahoj.."zamrmlala a šla k autu vzít si svoje věci.
"Ahoj štětko." zahundral si takzvaný táta.
Ahojky, tak se zase hlásím new povídka je na světě a je tu první úvodní dílek, tak doufám, že se ti bude líbit :)