Pokráčko mojej českej poviedky.
Prvá časť -> TU
Druhá časť -> TU
Tretia časť -> TU
V minulej časti na konci:
"Bože Ellor seš to fakt ty?Teda..nevyděla sem tě už 5 let a je to dlouhá doma..ježíííííš.." "Jojo sem to já,ale ty ses fakt hodně změnila..ten novej účes..fakt cool.Už nejsi ta malá holčina co seš bejvávala" usmála se Ell. "No joooo...božéé..pamatuješ na spolek růžových desítek??To bylo teda..ježíš" Ell a Yomiko se dali do výbušného smíchu. "A kdo je ten boooožííí člověk co ti řekl o tom,že přijedu??" "No ten člověk je někde tu...myslím.."

"Kdo..kdo to je?Ani neříkej že Georg,nebo hodím tyku..."
"Néé co blázníš! Kdyby mi zavolal on,tak to bych hned zavolala tobě,jestli nešílí nebo ták.Ale je to..."nedokončila Ell a Yomiko vykřikla: "Mamííííí!" a vřeskurichle se vrhla na mámu.V jejím objetí vytrvala ještě asi minutu,zatím co Ell si pomyslela ´vau jí to rychleji zpíná než kdysi :D´.
"Mamí,Ell, vy ste ty nejlepší osůbky na světě!"
"Není zač drahoušku." Řekla máma,pousmála se a vtisla Yomiko mlsný bozk na čelo.No vzápětí se zvrtla a běžela do vili protože bručoun Georg zase něco chtěl.
"Víš co,Yomi?? Hned teď jdeme dolů do města a jdem okouknout pár nových exemplárů,co ty na to??" uškrnula se na ní Ellor.
"Jak by ne.Jen musím jít vyhodit věci,což mi zabere půlhoďku,víš musím si je všechny hodit do pokoje..a pak..chci si prohlídnout svůj pokoj.Jak znám Georga,vybral mi nějaký super pokoj na povale,hehe" zasmála se Yomiko,no Elloře do smíchu moc nebylo.Za Yomi totiž stál její otec..jejda pardon,otčím Georg.
"Promiň Yo,že přerušuji tvoji debatu,ale máš na výběr ze všech pokojů co tady jsou.Jsi první co si vybíráš kde budeš mít pokoj,tak běž.A Ell,ty taky."
"C..co? E..Ell?? Jak to?! Ell přece pojede d..domů ne?!"
"Ale kdepak,hlupáčku."pohladila máma Yomiko po vlasech."Ell tady bude bydlet s náma.Přemýšleli sme o adopci,ale není to jisté,a ještě si o tom musíme s Ell řádně promluvit."
"Cožéééé??? Íííííííííííííp!!! Jak to že to vím až tééééď???"
"Noo vííš Yomi,už mi je 16 tak jak tobě,takže už mám právo vlastní volby kde chci žít.A já jsi vybrala vás.Tedy ovšem jestli vám to nebude vadit."
"No to víš že nám to vadit nebude." usmála se máma a Georg se přidal.
"Jupíí!!" žasala Yomiko.
"Takže běžte si obsadit pokoje,ok?" napomenul Georg.
....medzi časem když už mají holky pokoj vybraný a nosí si věci z náklaďaků do pokojů.....
"Hele,nezdá se ti že se Georg nějak změnil?" šeptala Ellor.
"No..trochu.Ale až když si přišla." odšepla jí potichu Yomi.
"Copak,snad mám na něj jinej vpliv?" usmála se Ell.
"Možná.Každopádně si můj talisman a odteď budeš pořád při mně,ať se nechová jako bručoun."
"Rozkaz,pane!" zasalutovala Ell.Obě se pustili do smíchu.
"Copka,copak..máte tady zábavu?" zeptala se kolem doucí máma.
"Ale...nějak tak." odvětila Yomi a hlasně se rozesmála.
"Tak to vás nebudu rušit."
"Mami...my už máme ponosený věci.Nemohli bychom jít do města??" zeptala se Yomiko a nasadila psí výraz,který jí šel,mimochodem,hodně dobře!
"NoOoOoO...táák jo.Ale né že se o hodinu přijdou stěžovat lidi že přišli nějaký blázni,jasný??"
"Doooobře..vždyť my sme v kliduu..." řekla Yomiko a šťouchla do Ell.Ta pohotově nahodila "klidnej" výraz stejně jako Yomiko.Když už byla máma ve vile a holky byly na půl cestě k centru města,protože bydleli nedaleko,začali pištět,skákat,ječet...
"Jáá sem tak šťastnáá že jsem v Tokyuuu!!!" ječela Ell.
"Já taky,sice začátkem sem byla zhnusená,ale když si přišla,všechno se mi obrátilo naruby a teď sem super šťastnááá!" ječela spolu s ní Yomiko.
....holky už jsou v centru města.Pomaly není kde se hýbat,už i stratili pojem o čase a totálně neví jak se mají orientovat,ale jsou celé vedle z toho že sou v Tokyu.Lidi na ně čumí,teda spíš na Ell,která není japonka ani číňnka,ani vietnamka..skrátka nemá šikmé oči a žlutou kůži,tak by se to dalo říct.A když se Yomi zeptala kde je Central Park,což byl totálnej pot,protože tam nic takovýho není,nějakej Japončík jí začal vykládat různý bludy a oni se rozesmáli a zdrhli. Jelikož Yomi ví japonsky i anglicky,protože v její vesnici kde bydlela se mluvilo i tak,i tak,dohovorí se lehce...
"Hele,já už bych i šla domů." vzdychla unavená Ell a klesla na nádhernou dřevěnou lavičku uprostřed parku.
"He...já taky.." povzdychla Yomi a přisedla si.
"Ok..ale kam??Kudy..??" zeptala se zvědavě Ell.
"Noo..zkusme to tudy." řekla Yomi a ukázala směrem který byl přesně opačně od jejich ulice.
"Tak fajn,pojďme." povzdychla Ell a zvedla se.
..po hodině zoufalého bloudění Ell klesla na trávu a beznádějně se zeptala:
"Sme ztracené,že?"
"Já..já....." nastalo ticho...
"....ano."