Pokráčko mojej českej poviedky.
Prvá časť -> TU
Druhá časť -> TU
Tretia časť -> TU
Štvrtá časť -> TU
Piata časť ->TU
Šiesta časť -> TU
V minulej časti na konci:
"Jseš blbá?! Uvažuj normálně teď není čas na srandu!!" zlobila se Yomi.
"Ježíš ty víš potěšit! Stejně by se ti hodilo trochu zhubnout.." uškrnula se Ell.
"Hele mám tě schodit dolů?!"
"Už jsem sticha..LOL"
Najednou jim ale bublina praskla,Yomi se nestihla ani nadechnout a obě už padali směrem k zemi bez šance přežít...

...ale copak by to bylo za ninju který by ihned nevymyslel plán?? Dobře,Yumi se za ninju považovat nedá ale to co vymyslela bylo grandiózní.Řekli by jste někdy že prasklá bublina silového pole může fungovat třeba jako laso? Nebo tzv. "Spidermanská pavučina"? Asi ne,ale Yumi má hodně představivosti.Chytila Ell kolem pásu a druhu rukou se rozmáchla s dlouhým lanem z bubliny.Když pocítila že se někde zachytil,uvolnila se a ony se ve vzduchu přím houpaly.Najednou houpání přestalo a ony jednoduše vyseli ve vzduchu nevědomky o co jsou zachyceny vláknem z bubliny.V tom se ale ozvalo jemné puknutí.Yumi hned věděla o co jde.Bez zahálení začala skákat.Jelikož bublina je pružná,skákali shora dolů.Byli tak nízko,že nohama dosáhli na střechu jakési budovy.Najednou Yumi řekla Ell ať si zavře oči a skočila.Na střechu sice nedopadli měkko,ale je to mnohem lepší jak být rozstřílen na malinkaté kousíčky. Yumi se podívala na Ell která se krčila strachy.Pořád z toho všeho byla vyděšená.Postavila se,otřásla se a šla podél střechy budovy.Byl krásný den.Modrá obloha a slunce uprostřed ní.Dle toho Yumi odhadla že je asi něco kolem 12:00 hodin Tokijského času. Nebo jiného..?? Pořád nevěděla kde vlastně jsou.Když došla až na konec střechy překvapil ji milý pohled.Budova byla vysoká sotva 3 metrů.Nechápala jak ti tohohle nevšimla.Všude kolem byli krásné rozkvetlé zahrádky a louky,krásné košaté stromy a keře,malá řeka a při ní rostla obří Sakura.Nádherný strom.Yumi se zhluboka nadechla,zavřela oči a užívala si krásný venkovský vzduch který cítila přesně doma v Číně..tak moment!! Teď jí to docvakalo!! ONY JSOU V ČÍNĚ?!!?! Jak se odtud dostanou zpět do Tokia??! Dobře,klid,klid,to bude ok,všechno bude ok....
"Mhmm..Yu?? Kde to jsme?" zamrmlala najednou Ell.
"Ehm?? O..No..tedá..tak jo,jsme v prdeli!!"
"Ou aha..doma co?"
"No jo..je to v háji,nemáme jak se dostat domů..teda do Tokia!"
"Hele..co tak jít k tobě DOMů?? Víš,za babičkou."
"Myslíš že odtud tam trefíme?? Nevím sice jistě,ale neznám to tady,a to jsem přešla už hodně velké okolí našeho města.."
"No..já to tu znám kdysi tady byla vesnice..a já tu bydlela.Pak jí srovnaly se zemí a my se přestěhovali do města.Mohli bychom to zkusit.Myslím,že je to jenom pár desítek kilometrů.Do šesté jsme tam."
"Tak jo,ale nejdřív musíme odsud seskočit."
"To není problém,je to nízký.."
"No jo.."
..á bum..a už jsou na zemi..
"Mám strach,Yu-chan.."
"Z čeho Ell??"
"Ze všeho.Z těch lidí co nás unesly,z toho co teď bude,ze všeho.."
"Neboj Ell,všechno se to srovná,slibuji,že nedopustím aby se ti něco stalo!" řekla Yu a mile se usmála na Ell.
"Tak jo,věřím ri." Ell jí úsměv opětovala.
..přešlo asi 5 hodin a za kopcem se už rýsovali malé domečky, velké budovy,světla..
"Júú podívej,už jsme skoro tam!!" natěšeně podskočila Ell a Yu se jenom pousmála.Tak šli asi 15 minut když najednou se ozval starý ženský hlas:
"Stůjte!" Ell s Yu se ani nehnuli.
"Co tu chcete? A kdo jste?!"
"M-my..jsme jen..hledali mě.." začala Ell když jí najednou Yu přerušila.
"BABI!!!" vřískla Yu.
"Eh..Yumana-chan??? Jsi to doopravdy ty děvče?? Ach pojď ke mně!!" radostně zvolala babi.
"Já jsem si myslela že tě už neuvidím,holčičko,když mi tě vzali tam do země špíny a prachu..co tady vlastně děláš? A kdo je ta holčina? No ne,není to náhodou naše Ellora?? Páni,Elloro,tebe jsem už neviděla dobrý rok a půl!! Ale jsi nám vyrostla!!"
"Ach babi.." povzdechla jsi Yu."To proč jsme tady je dost složitý a komplikovaný příběh.Řeknu ti ho později.Teď je hlavně,že se zase vidíme." řekla Yu a silně obejmula babičku.K tomu k nim přišla Ell a přidala se do obětí.Tak se všechny tři vydali dolu strání ke světélkujícímu malému městečku Taguu.
"Akorát jsem dosbírala bylinky a jdu vařit večeři.Vy si běžte odpočinout.Asi toho za sebou máte hodně.Tady je čaj,dejte si.A Yu,tvůj pokoj je pořád v takovém stavu jaký jsi ho opustila i se starými věcmi.Běžte se osprchovat,děsně to z vás táhne." řekla s uškrnutím babička a mrkla na holky.Ty se bez váhání vydali do koupelny a dělaly své.A tak se alespoň dostali živé do bezpečí.Co to ale bude za nástrahy,když se budou vracet zpět do Tokia??
Aoj psala jsi mi do Náběru SBÉ a já tě beru :) kdyžtak odepiš na můj blog a promiň že ti píšu tk pozdě ;) ale odepiš ;)