•Povídky
5. ledna 2011 v 21:39 | Yumi
Takže začínam s novou poviedkou.Sate Amina ma nudí..to bol
len ubohý výplod mojej nudy z nič nerobenia ale pokračovať v jej písaní budem.
Ale mala som chúťky urobiť niečo nové a konečne som sa na to odhodlala.
Takže nová poviedka sa volá White Cape čo v preklade znamená "Biely mys".
Biely mys je najsevernejší bod Afriky a nachádza sa presnejšie v Tunisku.
Keďže ja Afriku milujem tak ma napadlo urobiť poviedku z Afrického prostredia
a názov ma nenapadal lepší.. :D
Takže .. no nebudem sa tu vypisovať ako do nejakého denníčka.. idem na vec ;)
Aj keď vopred viem že to nikto nebude čítať..aspoň sa neunudím k smrti :)
Ale vopred trochu úvodu aby ste vedeli o čo ide.Príbeh bude o mladej namyslenej
Hire ktorá býva v New Yorku,presne na 3rd Avenue. Má skvelý život,je bohatá,teda
jej rodičia sú bohatý,a tu už niet o čom reč.Niekedy sa v nej zobrazí
normálna ľudská stránka ale nie tak často.No tento príbeh sa netočí len okolo
nej,ale aj okolo Meredith,mladej afričanke pôvodom boh vie odkiaľ.
Rozhodne nie z Afriky.Tam sa dostala len vďaka leteckému omylu pri vojne
v roku 1999.Teraz má 17 a nikto netuší že je nevlastnou sestrou 18 ročnej
Hiry. Narozdiel od Hiry má Meredith železný život plný útrap a toho najhoršieho.
Medzi ich príbehmi však na svete prebieha veľké zlo a deje sa niečo veľmi temné,
čo môžu zničiť len ony,či už s tým minimálne bojovať.Ony o svojej moci však nevedia
tak isto ako nikto iný.Ostatné zahalím rúškom tajomstva aby to bolo viac zaujímavé
a aby ste nevedeli hneď všetko na začiatku ;)
19. prosince 2010 v 2:18 | Yumi
Pokráčko mojej českej poviedky.
V minulej časti na konci:
"Jseš blbá?! Uvažuj normálně teď není čas na srandu!!" zlobila se Yomi.
"Ježíš ty víš potěšit! Stejně by se ti hodilo trochu zhubnout.." uškrnula se Ell.
"Hele mám tě schodit dolů?!"
"Už jsem sticha..LOL"
Najednou jim ale bublina praskla,Yomi se nestihla ani nadechnout a obě už padali směrem k zemi bez šance přežít...
3. října 2010 v 19:18 | Yumi
Pokráčko mojej českej poviedky.
V minulej časti na konci:
...po 3 hodinách...
Ell otevřela oči a porozhlédla se.Byla spoutaná na rukou,nohou,pásu a měla pásku přes pusu.Yomi ležela hned při ní,ještě i se zvázanýma očima.Ell začala brečet.Když si toho strážník všimnul,podešel k ní,vytasil meč,chytil jí pravou ruku a pořezal jí žíly.Ell vypleštila oči a rozbrečela se ještě víc.Strážník jí rukovětí meči udřel do hlavy.Podešel k Yomi,rozkročil nohy a rozmách se mečem po její hlavě...

...ale Yomi se ve vteřině zvrtla a celým tělem se zvalila na pravou stranu svého těla. Strážník se rozhlížel co se to děje,pořád nechápal vážnost situace.Celý Yomin rod jménem Buquahashi má ve svých kořenech dávnou sílu kuagoan.Jsou jako ninjové,ale né každý generace zdědí tuhle sílu.Yomina prababička tuhle sílu vlastnila,stejně jako její babička.Jenomže její matka už tolik štěstí a dedičné krve neměla.No Yomi jí má dost! Káravě se postavila na nohy, přičemž se podepírala rukou. Strhla si z očí pásku,hodila jí k zemi a svýma sivýma očima nahodila vraždící pohled. Strážník se třásl strachy,ale jeho instinkt mu napověděl vytasit meč.Vytasil ho.Ale zbytečně.Yomi se ledabyle koukla na meč a ten okamžitě skončil zapíchnutý v zemi. Strážník byl vylekaný k smrti a téměř začel křičet,no stačil jediný Yomin pohled a strážník byl sticha.
"Když takhle vydržíš ještě 5 minut,zabiju tě rychle,blbe! Ale jestli jenom cekneš spálím tě zaživa!" vyhrožovala odhodlaná Yomi.
"Čubko!" vyhrklo najednou ze strážníka.Ten si v mžiku chytil pusu a lítostně se podíval na Yomiko.
"Pitomče!Grr!!Blbouni jedni! Mysleli jste si že mě tu udržíte?? Mne? Z rodu Baquahashi?! Trapouni ubohý!!" zlobila se Yomi.
Strážník se vylekaně kouknul do Yominho pravého oka.Každý z rodu Baquahashi má v pravém oku modré znamínko ve tvaru draka,ale je možné ho vidět jenom za šera které ve tmavém celáři bylo úplně všude.Měla ho tam.Vylekaně se na ní kouknul,otevřel pusu a šel hlasitě zařvat no ve vteřině měl ve hrudi meč.Vypleštil oči,naposled se nadýchnul a zložil se k zemi.
"Slizoun!!" zařekla ho Yomi.V mžiku se otočila na Ell,chytla jí ruce,zavřela oči a v tom se Ell přebrala. Uviděla před sebou Yomi a chtěla vřísknout radostí no Yomiko jo v tom zabránila svoji rukou.
"Teď ne Ell.Vím že se těšíš že mě vidíš ale teď opravdu budu mluvit jenom já.To co se děje je hrozně nadlouho a to co jsem udělala já ještě na díl.Všechno ti to řeknu až se odsud dostaneme ale do té doby dělej co ti řeknu a neopovaž se někde zastavit od údivu prosím.Rozumíš??"
Ell jen pomalu přikývla.Yomi jí rozvázala ruce,nohy a strhla pásku kterou měla Ell na puse,která sice už dost blbě držela.Chytla jí za ruku,usmála se na ní a vystřela pravou dlaň.Ell se pousmála a dali si svůj obvyklí pozdrav.Tiše se rozesmáli nad vzpomínkami na staré časy,no hned se hnuli v před.Podešli ke dveřím které pravděpodobně vedli ven z celáře.Yomi se soustředěně dívala na kličku dveří.V momentu něco prasklo a Yomi pomalu a tiše potáhla kličku.Přes malinkou škáru dveří se porozhlídla po místnosti.Nejspíš to byla nějaký chodba.Nikdo tam nebyl a tak holky pomalu vyšli z místnosti.Potichu šli dlouhou chodbou, když najednou zaslechli něčí hlasy. Byli mužské.Yomi strhla Ell za ruku a vtáhla jí do tmavého kouta.Dala jí ruku na pusu a ukázala prstem ať mlčí.Ell přikývla.Muži přešli kolem nich bez povšimnutí a Yomi s Ell rychle vyběhli z úkrytu a běželi chodbou.Ale muži si jich všimli.Začali po nich házet shurikeny.Yomi se otočila,vystřela dlaň a v mžiku se kolem nich utvořilo modré pole.Ell otevřela pusu ale vzpomněla si na Yomini slova a zavřela si jí.Yomi se rozběhla opačným směrem a Ell za ní.Vyběhli z pancířových dveří když to se prudce zastavili a od leku ani nepromluvili.Yomi pomalu kráčela zpět ale najednou se zezadu vynořili strážníci.Yomi a Ell se ocitli venku na obřím dvoře.Všude kolem nich byli strážníci s meči,shurikeny,dýkami a zbraněmi.Yomi znova vystřela dlaň a udělala kolem nich to stejné modré pole.Byl to silový štít.Jeden ze strážníků na povel mistra do nich hodil shuriken ale ten se jenom prudce odrazil a ve zpětném chodu vrazil do čela strážníka který ho vyhodil.Všichni zhíkli od údivu a zhrozeně se podívali na dvojici puberťaček.Yomi se jimi nezapodívala ale místo toho se dívala do nebe.Vtom ji přeblesla myšlenka.Řekla Ell ať se jí pořádně chytne kolem pásu a když tak Ell udělala,Yomi vyskočila a najednou se ocitli vysoce ve vzduchu.Až tak vysoce,že mám pochybnosti o tom že tam je nějaký vzduch.No v silové bublině jej bylo dostatek.Yomi řekla:
"Prozatím jsme z toho venku ale teď musíme vymyslet jak odsud."
"Leť,ne?" zeptala se Ell.
"Ellor,to není tak jednoduché.Hlavně ne v tomhle silovém poli.Jestli ho odstraním nebudeme moct dýchat a budou nás moci zabít.To nechceš že?"
"Ne to nechci..tak třeba..se budeme pomalu posouvat co ty na to??"
"A jak asi?!"
"Jako křeček ne??"
"Akorát že tohle není koleso na běh!"
"Ale vypadá to tak!"
"Jseš blbá?! Uvažuj normálně teď není čas na srandu!!" zlobila se Yomi.
"Ježíš ty víš potěšit! Stejně by se ti hodilo trochu zhubnout.." uškrnula se Ell.
"Hele mám tě schodit dolů?!"
"Už jsem sticha..LOL"
Najednou jim ale bublina praskla,Yomi se nestihla ani nadechnout a obě už padali směrem k zemi bez šance přežít...
TO BE CONTINUED
PROSÍM! Prímam každú kritiku,pochvaly atď!A prosím,ak tam nájdete akúkoľvek chybu,ale v češtine,teda že tam bude české slovo napísané zle,prosím,napíšte mi to...
18. července 2010 v 21:41 | Yumi ^^
Pokráčko mojej českej poviedky.
V minulej časti na konci:
"Hele,já už bych i šla domů." vzdychla unavená Ell a klesla na nádhernou dřevěnou lavičku uprostřed parku.
"He...já taky.." povzdechla Yomi a přisedla si.
"Ok..ale kam??Kudy..??" zeptala se zvědavě Ell.
"Noo..zkusme to tudy." řekla Yomi a ukázala směrem který byl přesně opačně od jejich ulice.
"Tak fajn,pojďme." povzdychla Ell a zvedla se.
..po hodině zoufalého bloudění Ell klesla na trávu a beznádějně se zeptala:
"Sme ztracené,že?"
"Já..já....." nastalo ticho...
"....ano."
Ell chvíli tiše ležela a dívala se na tmavou oblohu.Po slunci už nebylo ani stopy a měsíc akorát vycházel.Ješté chvíli tiše ležela,pak si sedla,koukla se na Yomiko a hlasitě se rozesmála.Yomiko se bezradně podívala kolem a pak spět na Ell.
"Ell,já si z tebe nedělám prču!! Já totálně netuším kde jsme!"
"Eh..? To jako..jako fakt? Ne!Já tomu nevěřím!!"
"A co chceš jako dělat? Já ti říkám pravdu a teď není čas na tvoje pochybnosti!Co nejdřív musíme najít cestu spět nebo zastavit taxík..a kruci..stejně nemám peníze.." povzdechla si Yomi a nadějně se koukla na Ell.
"Na mně se nedívej já jsem všechno nechala u vás." V tom Yomi přebleska myšlenka.
"Vždyť ja mám sebou foťák! A fotila jsem věci kolem celou cestou! Stačí se jen kouknout na poslední fotku a jít podle toho co jsem fotila!"
"Yomi,si geniální.Díky tvé mámě,žes od ní dostala k vánocům ten foťák..." Jenomže to holky ještě zdaleka neměli vyhráno.Totiž ješte netušili co je tenhle týden čeká..
"Tak jo.Na poslední fotce je..fontána.Ta co z těch hlav levů chrlila voda!"
"Jo už si vzpomínám! Teď už jí stačí jen najít.."
Rozhlídli se kolem ale nikde nic neviděli.
"Co ještě na té fotce je? Není tam v pozadí něco co by nám napovědělo??"
"Chytrý nápad Ell!Kouknu se.......není.Je tam jen ta fontána a za ní další fontána a pak už jen tráva a nějaký nádherný park s krásnýma hnědýma lavičkama.."
"Ježiši Yomiko!! Kdes byla když se rozdávala paměť?! Vždyť to byla naše první zastávka z vyčerpanosti! Já vím kde to je! Poď tudy!" a ukázala nalevo.Šli sice dobrým směrem jenomže pak špatně zabočili..
"Hele,nezdá se ti že tak nějak chodíme do kruhu? Tuhle kachnu sem už viděla!"
"A co když jenom prostě přeletěla za náma?"
"Jo jasně a vzala sebou celé jezírko že?!"
"No..jo..C..chjoo..co teď?" zeptala se Ell a sedla si na chodník.Najednou se za nima nastartovalo auto a rozsvítili se na něm světla.Ell se tak lekla že vyskočila ze sedu rovnou na nohy.Rychle se obě otočili a zírali na kapotu obří černé dodávky. (V té tmě se všechno zdalo býť černé.Klydně mohla být i žlutá..) Na kapotě byl nějaký znak.Yomiko zaostřila očima a znažila se rozluštit symbol.Když se jí to podařilo,ledabylo se nadechla.Ell si toho všimla a zeptala se: "Všechno O.K.?" No Yomiko se zmohla jen na: "Běž rychle za mnou!!!" a rozběhla se k nejbližší telefonní budce.Jelikož byly na náměstí,budek tam bylo habaděj.Otevřela dvěře,vecpala se dnu a vtáhla sebou i Ell. "Kruci co děláš?Co se děje?!" Yomiko vydychovala,hluboce se nadechla a spustila: "Ten znak,teda ten had v písmenu V,to je symbol známe černé samurajské asociace jménem Vajroti.Muži z té asociace chytají holky a kluky v našem věku a prodávají je čínštím vladařům kde musejí pracovat jako otroci.Někdy když se nějakému muži z té asociace Vajroti zalíbí nějaká holka kterou unesl,může se s ní vyspat a pak jí jednoduše vrhnout do celáře.V tom celáři je asi 400 zneužitých holek.Každý měsíc odtamtud 10 vezmou,znova zneužijí a pak zabijou.Vždy tam pak dalších 10 doplní."
"O-můj-bože!!" vzlykla Ell. "Odkud tohle všechno víš?"
"Moji babičku takhle zajmuli a zneužívali ale jednou jim utekla.Každý týden jí chodili dopisy s výhružkami a podobně ale poslední který dostala,dostala před 40 lety.Psalo v něm,že její dcera a vnučka (pokud nějaké bude mít) budou stejně uneseny,a opakovaně zneužívány až do smrti."
"Pane bože..to jí jako od jejich 16-ti let až do 64 let posílali ty dopisy..bože.."
"Jo..já vím..je to děs..moji mámu nenašli když jí bylo 16 protože byla v Rusku a tam by jí nikdo nehledal..jenomže já..jako blbá návnada běhám po Tokyu v noci..bože!Víš oni nemějí problém i tady na náměstí někoho zabít.Stejně si toho nikdo v tomhle davu lidí nevšimne.Každý řeší jenom svoje problémy." V
tom jí přerušila silná palba.Ell se skrčila k zemi zatím co Yomiko zakřičela.Klesla k zemi a zvýjela se bolestí.Zasáhli jí do hrudníka.Ell zvedla pohled na Yomiko a začala s Yomi třást.No ona jen ležela na zemi a nehýbala se.V tom se otevřeli dvěře budky,muži samurajové,v černém oblečku a s meči v rukou vzali Ell a Yomi a hodili je do tmavé dodávky.Zabouchli dvěře a do místnosti se vpustil plyn.Ell hned usnula.
...po 3 hodinách...
Ell otevřela oči a porozhlédla se.Byla spoutaná na rukou,nohou,pásu a měla pásku přes pusu.Yomi ležela hned při ní,ještě i se zvázanýma očima.Ell začala brečet.Když si toho strážník všimnul,podešel k ní,vytasil meč,chytil jí pravou ruku a pořezal jí žíly.Ell vypleštila oči a rozbrečela se ještě víc.Strážník jí rukovětí meči udřel do hlavy.Podešel k Yomi,rozkročil nohy a rozmách se mečem po její hlavě...
TO BE CONTINUED
PROSÍM! Prímam každú kritiku,pochvaly atď!A prosím,ak tam nájdete akúkoľvek chybu,ale v češtine,teda že tam bude české slovo napísané zle,prosím,napíšte mi to...
8. března 2010 v 20:28 | Yumi ^^
Pokráčko mojej českej poviedky.
V minulej časti na konci:
"Bože Ellor seš to fakt ty?Teda..nevyděla sem tě už 5 let a je to dlouhá doma..ježíííííš.." "Jojo sem to já,ale ty ses fakt hodně změnila..ten novej účes..fakt cool.Už nejsi ta malá holčina co seš bejvávala" usmála se Ell. "No joooo...božéé..pamatuješ na spolek růžových desítek??To bylo teda..ježíš" Ell a Yomiko se dali do výbušného smíchu. "A kdo je ten boooožííí člověk co ti řekl o tom,že přijedu??" "No ten člověk je někde tu...myslím.."
"Kdo..kdo to je?Ani neříkej že Georg,nebo hodím tyku..."
"Néé co blázníš! Kdyby mi zavolal on,tak to bych hned zavolala tobě,jestli nešílí nebo ták.Ale je to..."nedokončila Ell a Yomiko vykřikla: "Mamííííí!" a vřeskurichle se vrhla na mámu.V jejím objetí vytrvala ještě asi minutu,zatím co Ell si pomyslela ´vau jí to rychleji zpíná než kdysi :D´.
"Mamí,Ell, vy ste ty nejlepší osůbky na světě!"
"Není zač drahoušku." Řekla máma,pousmála se a vtisla Yomiko mlsný bozk na čelo.No vzápětí se zvrtla a běžela do vili protože bručoun Georg zase něco chtěl.
"Víš co,Yomi?? Hned teď jdeme dolů do města a jdem okouknout pár nových exemplárů,co ty na to??" uškrnula se na ní Ellor.
"Jak by ne.Jen musím jít vyhodit věci,což mi zabere půlhoďku,víš musím si je všechny hodit do pokoje..a pak..chci si prohlídnout svůj pokoj.Jak znám Georga,vybral mi nějaký super pokoj na povale,hehe" zasmála se Yomiko,no Elloře do smíchu moc nebylo.Za Yomi totiž stál její otec..jejda pardon,otčím Georg.
"Promiň Yo,že přerušuji tvoji debatu,ale máš na výběr ze všech pokojů co tady jsou.Jsi první co si vybíráš kde budeš mít pokoj,tak běž.A Ell,ty taky."
"C..co? E..Ell?? Jak to?! Ell přece pojede d..domů ne?!"
"Ale kdepak,hlupáčku."pohladila máma Yomiko po vlasech."Ell tady bude bydlet s náma.Přemýšleli sme o adopci,ale není to jisté,a ještě si o tom musíme s Ell řádně promluvit."
"Cožéééé??? Íííííííííííííp!!! Jak to že to vím až tééééď???"
"Noo vííš Yomi,už mi je 16 tak jak tobě,takže už mám právo vlastní volby kde chci žít.A já jsi vybrala vás.Tedy ovšem jestli vám to nebude vadit."
"No to víš že nám to vadit nebude." usmála se máma a Georg se přidal.
"Jupíí!!" žasala Yomiko.
"Takže běžte si obsadit pokoje,ok?" napomenul Georg.
....medzi časem když už mají holky pokoj vybraný a nosí si věci z náklaďaků do pokojů.....
"Hele,nezdá se ti že se Georg nějak změnil?" šeptala Ellor.
"No..trochu.Ale až když si přišla." odšepla jí potichu Yomi.
"Copak,snad mám na něj jinej vpliv?" usmála se Ell.
"Možná.Každopádně si můj talisman a odteď budeš pořád při mně,ať se nechová jako bručoun."
"Rozkaz,pane!" zasalutovala Ell.Obě se pustili do smíchu.
"Copka,copak..máte tady zábavu?" zeptala se kolem doucí máma.
"Ale...nějak tak." odvětila Yomi a hlasně se rozesmála.
"Tak to vás nebudu rušit."
"Mami...my už máme ponosený věci.Nemohli bychom jít do města??" zeptala se Yomiko a nasadila psí výraz,který jí šel,mimochodem,hodně dobře!
"NoOoOoO...táák jo.Ale né že se o hodinu přijdou stěžovat lidi že přišli nějaký blázni,jasný??"
"Doooobře..vždyť my sme v kliduu..." řekla Yomiko a šťouchla do Ell.Ta pohotově nahodila "klidnej" výraz stejně jako Yomiko.Když už byla máma ve vile a holky byly na půl cestě k centru města,protože bydleli nedaleko,začali pištět,skákat,ječet...
"Jáá sem tak šťastnáá že jsem v Tokyuuu!!!" ječela Ell.
"Já taky,sice začátkem sem byla zhnusená,ale když si přišla,všechno se mi obrátilo naruby a teď sem super šťastnááá!" ječela spolu s ní Yomiko.
....holky už jsou v centru města.Pomaly není kde se hýbat,už i stratili pojem o čase a totálně neví jak se mají orientovat,ale jsou celé vedle z toho že sou v Tokyu.Lidi na ně čumí,teda spíš na Ell,která není japonka ani číňnka,ani vietnamka..skrátka nemá šikmé oči a žlutou kůži,tak by se to dalo říct.A když se Yomi zeptala kde je Central Park,což byl totálnej pot,protože tam nic takovýho není,nějakej Japončík jí začal vykládat různý bludy a oni se rozesmáli a zdrhli. Jelikož Yomi ví japonsky i anglicky,protože v její vesnici kde bydlela se mluvilo i tak,i tak,dohovorí se lehce...
"Hele,já už bych i šla domů." vzdychla unavená Ell a klesla na nádhernou dřevěnou lavičku uprostřed parku.
"He...já taky.." povzdychla Yomi a přisedla si.
"Ok..ale kam??Kudy..??" zeptala se zvědavě Ell.
"Noo..zkusme to tudy." řekla Yomi a ukázala směrem který byl přesně opačně od jejich ulice.
"Tak fajn,pojďme." povzdychla Ell a zvedla se.
..po hodině zoufalého bloudění Ell klesla na trávu a beznádějně se zeptala:
"Sme ztracené,že?"
"Já..já....." nastalo ticho...
"....ano."
TO BE CONTINUED
PROSÍM! Prímam každú kritiku,pochvaly atď!A prosím,ak tam nájdete akúkoľvek chybu,ale v češtine,teda že tam bude české slovo napísané zle,prosím,napíšte mi to...
24. ledna 2010 v 20:01 | Yumi ^^
Ďalšie pokračovanie mojej českej poviedky.
V minulej časti na konci:
"Ahoj Georgi,zlato.Stískalo se ti??" vyletěla mamka z auta s těmito slovy.Objala ho a on ji začal vášnivě bozkat.Yomiko se radši otočila protože si zapoměla pro tyto situace vzít blicí pytlík.Najednou ji někdo chytnul kolem pásu a přitáhnul k sobě.Yomiko se mu vymrštila.Jo byl to táta.
"Ahoj.."zamrmlala a šla k autu vzít si svoje věci.
"Ahoj štětko." zahundral si takzvaný táta.
"No jasný,starej dobrej Georg je spátky." řekla Yomiko a zuřivě se koukla směrem ku Georgovi a mámě kteří se líbali.Teda,spíš Georg líbal mámu,alespoň to tak vypadalo.Georg si všiml jejího pohledu a začal mámu ještě vášnivěji líbat.Yomiko to nevydržela a hodila se na zem aby to vypadalo že upadla.
"Zlatíčko,si v pořádku??" vyvrtla se Georgovi z obětí a rozběhla se k Yomiko její máma.
"No jo..jen ten kotník..děsně to bolí!"
"Přinesu ti na to obklad..ne..Georgi,budeš tak laskavý a doneseš své dceři obklad??"
"Ježiši..dobře.Kůli tobě jasný?!Ne kůli ní!" zavrčel.
"Když se zavřeli dveře jeho vily,Yomiko se na tváři zjevil vítězný úsměv.´A Yomiko skóruje´ pomyslela si.´Máma my pořád říká že sem dobrá herečka´ myslí si dál. Rozjeli se dveře a stál tam Georg s rudou tváří.
"Ku*va,vysypal se mi celej led a pak nemůžu najít obvazy!!"
"Ale Georgi!Víš jak nesnáším nadávání!!Budu se na tebe zlobit prašivče!" usmála se máma trochu naštvaně.Nenávidí,když před Yomiko Georg nadává.Prý jí to narušuje její vývin.No,stůj co stůj si Georg stěžoval hlasnýma nadávkama.
"Tak jo,pojď,já ti pomůžu." nabídnul se Goerg.
"Ne dík,já to zvládnu." odmítla ho Yomiko.
"Sakra chci ti pomoct tak neodvrávej nebo..."
"Nebo co??" zeptala se a lišácky se na něj koukla a pak mrkla směrem k mámě.
"Když je tady máma,nebudeš si na mně dovolovat.Věř tomu,že se od ní nevzdálím ani na kilometr!" vyhrážela se Yomiko.
"Ty jedna...víš co?Jenom kůli tvý mámě s tebou NEBUDU MLUVIT!" důraz na "nebudu mluvit" zněl Yomiko v uších ještě asi 5 minut.
"Nepotřebuješ pomoct s nějakou krabicí?" ozval se hodně známý a povědmomá hlas.Yomiko se nechtěla otočit.Nejdřív chtěla přijít na to,číj je a odkud ho zná.Až když jí doslova "zapnula lampička nad hlavou" Yomiko se s otevřenou náručí vrhla na postavu stojící za ní.
"Je..hi...heek...heej nechceš mě rovnou zabít?!" s humorem se ptala asi 160 cm vysoká tmavovlasá holčina s hnědýma očima.
"Panebože...panebože...panebožeeeee...."
"Nejekuj nebo se z tebe stane mníška.."
"Bože Ellor seš to fakt ty?Teda..nevyděla sem tě už 5 let a je to dlouhá doma..ježíííííš.."
"Jojo sem to já,ale ty ses fakt hodně změnila..ten novej účes..fakt cool.Už nejsi ta malá holčina co seš bejvávala" usmála se Ell.
"No joooo...božéé..pamatuješ na spolek růžových desítek??To bylo teda..ježíš" Ell a Yomiko se dali do výbušného smíchu.
"A kdo je ten boooožííí člověk co ti řekl o tom,že přijedu??"
"No ten člověk je někde tu...myslím.."
To be continued
7. ledna 2010 v 15:13 | Yu - chan píše... ^^
Takže pokráčko z môjho druhého blogu best-girls-site.blog.cz
Druhé pokračovanie mojej japonsko-čínskej poviedky
písanej po česky.Prosím,ak nájdete chybu,kľudne mi to napíšte do komentov ;)
V minulej časti an konci:
"Páni,ty seš fakt bombová!Ay kate laro!!"
"Hej,mluv se mnou anglicky,protože japonsky neumím,zlato.."
"Jo jo promiň..znamená to miluji tě." pousmála se Yomiko.Zrazu se otevřeli dvěře na autě v předu a máma nasadla.Auto nastartovalo a už jeli do Tokya.
Byly už někde v půl cestě a Yomiko se naposled nabažovala krásné okolité přírody.V Tokyu tohle nemají,pomyslela si.Pořád byla rozhorčená a naštvaná na mámu z té hádky,ale cítila i něco jiné.Nové.Jiný pocit,něco fakt zlváštní.Byla to spíš nedočkavost,než strach.Vlastne obě pocity prolínající se do sebe.Proč??Proč já? Pořád se litovala Yomiko.
"Hele neřeš to už." řekla její panenka. "Prostě se s tím smiř.A stejně,máma ti řekla že kdykoli budeš chtít o prázdninách,budeš se tam moci jít kouknout za babičkou,že jo?Řekla předce že ten dům neprodá,ne?"
"No se ti to řekne.Ty s ní nežiješ 15 let."
"Ne,jenom 10.To není tak moc abych ji dobře poznala co?!" urazila se Lyio.
"Znám ji moc dobře a vím,že ten dům neprodá ale nechá ho zbourat.Vlastně ani ne tak ze své vůle,a ani ne ona,to ten hloupej Georg!Já ho nenávidím.A ještě mu musím říkat táta.."
"Ha,trapné.."
"Tak se nezlom Lyio,nemyslela sem to tak,promiň.."
"Omluva přijata."
Po 7 hodinách dlouhé náročné a hlavně občas hrbolaté cesty konečně uviděli první náznaky Tokya.Yomiko spala a její panenka Lyio hlídkovala v jejím klíně.Rychle jí potáhla za třiko a pošeptala: "Jsme tady,porbuď se!"
"C..co..co?U..už?" mrmlala zaspatě Yomiko.
"No jasně,už!" kroutila hlavou Lyio.
"Vlastně už bylo na čase.Jak dlouho sem vlastně spala?"
"Nevím,tak hoďku a půl,možná i víc.." odhadovala Lyio.
"A ty si vůbec nespala??"
"Jo,trochu.Většinu času sem trávila vyžíraním gumových medvídků.Ještě jich tam pár zůstalo.Nedáš si??"
"Né dík,snažím se jíst zdravě." pochlubila se Yomiko a plácla si po břichu.
"Jak chceš." řekla s plnou pusou Lyio.
Konečně dorazili do čtvrtě kde bydlí Georg.Georg je její nevlastní táta.Vlastne,jenom přítel Yomičiny mámy,ale máma trvá na tom aby mu Yomiko říkala táta.Yomiko ho nesnášela a v jeho přítomnosti se cítila fakt hnusně.Pořád byl cítit silnou kolínskou,až moc.Byl oholený pečlivě,ale vypadal spíš jako mutant než muž.Cestou městem si Yomiko všímala barevnou a divokou městskou módu.Aby líp zapadla,oblékla se do moderního oblečení které ve své rodné zemi nosila jen když chodili do města na nákup nebo když šla do města s kámoškama do kina nebo někde ven,jinak byla oblečená ve svém dlouhém starém tričku,zeleným třičtvrťácích a hnědých sandálech.Pořád byla doma takhle,protože bydleli urpostřed lesa.
"Ahoj Georgi,zlato.Stískalo se ti??" vyletěla mamka z auta s těmito slovy.Objala ho a on ji začal vášnivě bozkat.Yomiko se radši otočila protože si zapoměla pro tyto situace vzít blicí pytlík.Najednou ji někdo chytnul kolem pásu a přitáhnul k sobě.Yomiko se mu vymrštila.Jo byl to táta.
"Ahoj.."zamrmlala a šla k autu vzít si svoje věci.
"Ahoj štětko." zahundral si takzvaný táta.
6. ledna 2010 v 16:32 | Yumi ^^
Po dlhej dobe hlásim comeback ;)
písať poviedku s názvom "Sate Amina,aneb nový těžký život"
po česky,pretože češtinu mám veľmi rada a chcem sa v nej ešte
zlepšiť :).Už som napísala dve časti,tak sem dám prvú aby ste si
ju aj vy mohli prečítať.No a ja už len dúfam,že v novom roku budem
mať na blog viac času a taktiež dúfam že ste si ma nezmazali :D Teda
myslím AFF :)
"Zbalená??"
"Jasně..." řekla těžce a utrápeně Yomiko.
"Podívej zlato.."začala máma.
"Jo já vím já vím musíme to udělat protože táta tam má práci..vlastně Georg tam má práci."
"Něco sem ti řekla!Je to tvůj táta žádný Georg!"
"Táta?! Jediný můj opravdickej táta který si titul táta vůbec zaslouží,je ten kterého si vyhnala z domu,mámo!"rozkřičela se Yomiko.
"Ale zlato.."
"Já už nic nechci slyšet!!"odvrkla Yomiko.
"Tak hele,už sme tady jste hotový?" ozval se zezdola nějaký hrubý mužský hlas.To bude nejspíš přepravová služba,pomyslela si Yomiko.Tak jo,jediný kdo mi na světě zůstal a komu opravdu důvěřuji,je babička a ta mi poradila abych poslouchala,takže to dodržím,myslela Yomiko.
"Hoďte sem ty kufry já je naložím.."křičel nějaký cizí chlápek.
"Achjoo proč já??A proč právě japonsko??A proč právě Tokyo?!?! To není fér.."mrmlala Yomiko.
"Co říkáš?" ptala se máma.
"Nic jen si tak říkám pro sebe.."
"Aha!"
"...jak to bylo hezký žít tady v Bathájose..." došeptala větu Yomiko.
"Naložili všecha zavazadla,krabice,nábitek a jiné věci.Yomiko si vzala svoji oblíbenoi panenku.NEvšímala si divných pohledů mužů kteří chystali kamiony na cestu.Věděla proč na ní tak čumí.Bylo jí 15 a mluvila se svou panenkou.
"Lyio,kdybys uměla mluvit,neječela bys?? Ach zlato,odkdy tě mám pořád vzpomínám na babičku.."
"To bude tím,že babička ti mě dala."ozvala se panenka.Yomiko od samého úžasu nevyšla z údivu.
"Ty..ty..ty mluvíš..." koktala Yomiko.
"No jasně,otevírá se mi tlamička a vycházejí z ní slova.." řekla ironicky panenka.
"Ale Lyio,jak to.." pořád udiveně koukala na panenku.
"No,tvoje babička je něco jako šamanka.Když mě koupila,nejdŘív se mnou provedla rituál,který se dělá běždě při výrobě amuletů.Proto jsem jako tvůj amulet,jako tvůj anděl strážný.Pamatuješ,jak sis mě jednou nechala doma když si šla s mámou a babičkou na hory?Nejdřív tě téměř zavalila lavina,pak si upadla do trhliny,pak sis téměř zlomila nohu a rozbil se ti foťák..to všechno proto že si mě pri sobě neměla a bylo to poprvní protože mě "táta" ukryl.Pamatuješ??No a při tom rituálu babička něco řekla špatně a já mohla mluvit.Nechtěla sem jí o tom dát vědět,protože by udělala rituál znovu abych nemluvila,protože si myslela že by tě to vylekalo."
"Páni,tohle všechno je..divný.."
"Já vím,ale o důvod víc abys mě měla ráda,ne?" zasmála se Lyio.
"Tak jo,takže mluvíš..ale proč si do teď nepromluvila??"vyzvědala Yomiko.
"No myslím že až teď nastala pravá chvíle,ne?"
"Jasně.A mohla bys my něco říct?Co ti téhdy dělal táta,když mi tě vzal??"
"Hrozný věci...teď ti je nebudu říkat radši jo??Koukni se do tašky,ukradla sem z jedný krabice želé medvídky,až tři balíčky!!A pak ještě nějaký keksy.."chlubila se Lyio.
"Páni,ty seš fakt bombová!Ay kate laro!!"
"Hej,mluv se mnou anglicky,protože japonsky neumím,zlato.."
"Jo jo promiň..znamená to miluji tě." pousmála se Yomiko.Zrazu se otevřeli dvěře na autě v předu a máma nasadla.Auto nastartovalo a už jeli do Tokya.
Pokračování příště...
16. října 2009 v 20:14 | Yu - chan
Tak som sa nudila tak som začala písať poviedku Cesta na sever.Nieje síce najkratšia,ale ani najdlhšia.Pls čítajte...a ptm komentujte xD
----------------------------------
Najprv asi chcete poznať postavy,nie??
Tak hlavnou postavou je Sage - 12 ročné dievča zo záľubou v bláznení a pieskových vojnách.
Druhou hlavnou postavou je Tony - 12 ročná chalan ktorý pomáha v kuchyni a tiež má rád pieskové vojny.
Tretiou hlavnou postavou je Lord Assla - strýko Yomato.
Štvrtou hlavnou postavou je aj Same - 13 ročná sestra Sage.
No a potom sú tam ďalšie postavy ktoré sa mi teraz nechce vymenovávať xD
---------------------------------
"Sage,Sage!" volala na mňa slečna Coulterová."Chytro sa obleč a poď dole na večeru!" Bývame vo veľkom dome ja,strýko,moja sestra a služobníctvo Oxfordu a nášho domu.Oxford je niečo ako univerzita,ale riešia tam skôr ministerstvo a politické problémy.Služobníctvo - ako napr. kuchári,upratovačky,údržbári atď. bývajú v druhej tretine nášho obrovského domu.Aj s našim šlužobníctvom."Tak si pohni lebo som hladná ako vlk!" zvrieskla na mňa Some.Niekedy je fakt otravná!"Už letím,len keby si mi požičiala krídla.."zabudla som sa zmieniť tou najhlavnejšiou vecou - moja sestra má krídla.Môj strýko dokáže vidieť cez všetky predmety a ja?Ja sa dokážem meniť na vlkolaka.A tiež dokážem predpovedať budúcnosť.V našom svete má každý svojho démona - ochrancu.Ten má vždy podobu nejakého zvieraťa.Ak je človek mladý,približne do 17 rokov sa mu môže démon meniť na rôzne zvieratá,ale na jeho osemnáste narodeniny,presne v 00:00:01 démon nadobudne stálu podobu a v takej podobe v akej je v tento čas,už aj zostane naveky.Týto démoni vedia rozprávať,cítia bolesť,ale ak cítite bolesť vy,on cíti rovnakú,a tak je to aj opačne.Ak zomriete vy,zomrie aj on.Avšak nikdy sa od svojho démona nemôžete oddeliť - bolí to!Ako keby bolo medzi vami puto...niečo ako pupočná šnúra,ktorá sa ale nedá pretrhnúť a ak ju niekto pretrhne,bolí to.Do konca života.Démonov má kadžý...zišla som dole schodmi a podozrievavo nazrela do kuchyne či tam náhodou nezazriem Tonyho.Bohužiaľ tam nebol.Najskôr bude v kuchyni v Oxforde a varí nejaké špeciality,pomyslela som si.Všimla som si ako nakladajú na pohyblivý vozíček niečo čo pripomínalo vezenskú stravu - špenát a chlieb,k tomu hrachová polievka a pohár studenej vody.Utekala som k stolu a zvrieskla že to jesť nebudem.Keď som sa však zahľadela do tanierov ostatných pri stole,uvidela som tam špagety."Haha...hahaha....hahahahaha....ona si myslela že to čo nesú Linovy je pre nás...haha" (nenormálny úškrn xD) "Fuh,som sa zľakla.." vzdychla som si.Popritom som sa vražedne pozerala na Same.Lin je náš starý otec,ktorý si potrpí na zdravú stravu a neje toho veľa."Budú aj hranolčeky??" opýtala som sa kuchára."Nie,ale ak chceš tak ti ich urobím." milo sa usmial."To by som rada,vďaka..." odyšiel a zakričal na celú kuchyňu,že treba urobiť hranolky.Pomocníci sa hneď dali do práce.V tom strýko nahlas preglgol a začal niečo hovoriť.Ako keby som to už nepočula,zase ďalšie spory s ministerstvom ochrany a bla bla bla...až na to,že spomenul niečo zaujímavé: "...a preto sa vydám na sever a tú bosorku nájdem.Nech ma to stojí čokoľvek!!" "Čo?Kedy?!Kde?!! Aj ja chcem ísť na sever!"dobiedzala som."Ale noták ty by si v tom snehu zanikla..."uškrnula sa Same.Každý vraví že na svoj vek som strašne nízka.No a čo?Koho by to už len zaujímalo? "v žiadnom prípade,ty zostaneš aj so svojou sestrou tu!" Same na mňa vyplazila jazyk,no v tom sa zadrhla a prekvapene pozrela na strýka."Čoooo???Veď si sľúbil že pôjdem s tebou!!" "Áno,možno raz." "Ale.." "Žiadne ale!Vyrazím zajtra ráno a vrítim sa...neviem presne kedy.Keď nájdem tú bosorku čo ju hľadajú." "A načo ju ideš hľadať?!" opýtala som sa podozrievavo."Pretože mi pred 20 rokmi zachránila život a teraz je na čase aby som jej to vynahradil." Takže ju ide zachrániť.No nech si nemyslí že pôjde na sever bezo mňa!Na to nech zabudne!Však ja sa tam dostanem...ráno som sa zobudila v svojej izbe.Ani neviem ako...asi ma sem strýko doniesol keď som zaspala pri kozube.Počula som vytie záprahových psov - husky.Bolo to také hlučné,ostré a hromadné,že som na chvíľu myslela že prasknú sklá.V tom mi napadlo - strýko!Určite už sa chystá na odchod!Rýchlo som vstala a obliekla som sa.Zletela som dolu ako najrýchlejšie to šlo a vyletela som z dverí.V tom som sa musela vrátiť späť pretože vonku riadil poriadny tajfún a k tomu snežilo.Strýko nakladal veci na sane a chystal sa pomaly na odchod.Dolu zbedla Same,v kožušinách,čižmách a baranici,s kufrom v ruke a lízatkom v puse."Kam ideš?!" opýtala som sa."Kam asi?Na sever." "Strýko ťa nevezme!" "Prečo by ma mal brať?!Ja viem kde sa schovať aby ma nenašiel." "Kde??" "Akurát tebe to tak poviem!!" "Okej,tak mu idem povedať že sa chceš prepašovať na sever..." "Fajn fajn...vidíš tie sudy na víno?Sú prázdne,a sú veľké.Sú dve." v tom my blisla nenormálne skvelá myšlienka."Myslíš na to na čo ja?" opýtala som sa Samy."Ehm..nie?!" "Ty vieš všetko tak pekne pokaziť...pôjdem s tebou!" "Tak na to by som nemyslela ani v divom sne!!" "Aha,super,ale ja sa ťa nepítam na názory.Idem si hore zbaliť kufor a pôjdem!" "Tak dobre ale švihaj,lebo strýko sa už chystá.A vezmi si tie hrubé čižmy z minulej zimy a tú baranicu." povedala mi.CHvíľu mi to znelo ako od mamy,ale potom som bežala ďalej.O pár minút som už bola pri vchodových dverách a Same tam na mňa čakala."Tak fajn,ale nedomyslela som ako sa do tých sudov dostať bez toho aby nás niekto videl." "To si typická ty!!" "A čo ty snáď vymyslíš niečo lepšie?!" "Jasné!!Takže,pustíš vonku svojho démona a ten pôjde k strýkovi a naschvál akoby utečie.Strýko ako vždy sa za ním vyberie a vezme ho aby ho priniesol späť pred dvere.My zatiaľ vlezieme dnu.Nikto tu nieje,všetci sa museli vrátiť do práce." u nás niesu žiadne zvieratá.Zvieratá nám vynahrádzajú naši démoni.Inak by sme si démonov plietli so zvieratami.Same pustila svojho démona - tentoraz bielu zajačicu Rattus.Ako podľa mojich predpokladov,strýko išiel za ňou.My sme zatiaľ rýchlo vliezli do sudov - jedna do jedného,druhá do druhého.Môj démon mal podobu motýla.Pantalaimon mi vliezol do kapucne a v sude vyliezol von.Obe sme mali aj baterku aby sme niečo videli.Sudy boli trikrát také veľké ako sú obyčajné na víno.Asi boli na azbest alebo nejakú inú tekutinu.Každý sud mal v strede jednu dieru o rozmere ľudského oka,a tak sme ešte sudy prisunuli tak,aby sa tie diery kryly , teda aby sme ich mali spojené a vydeli sa cez ne.Keď strýko položil Rattus pred dvere,otočil sa a vybral sa k saniam.Bolo to vydno cez malú škáru v sude.Rattus sa zmenila na muchu.Same trochu pootvorila vieko sudu aby Rattus vletela dnu.Keď už bola dnu,zavrela vieko a utesnila ho.Síce bola zima,ale stálo to za to.Keď nám ale už naozaj začínalo byť chladno,prikrili sme sa kožušinami,dekami a kabátom.A tak sa začala naša cesta na sever...
TO BE CONTINUED
reklama
26. září 2009 v 21:58
Začala pátá světová ninjí válka. Ninjové celého světa bojují proti sobě. Tehdy se zrodil speciální tým ninjů špiónů zvaných NABU 937, kteří měli za úkol zjistit a sabotovat plány ostatních ninjů. Tohle je však jiný příběh. Ten náš se odehrává několik set let předtím. V době kdy se vedli jen soukromé války mezi rody.
V té době, na jednom místě, žili bez strachu z čehokoliv, snad jen z očkování, obyvatelé Konohy.
,,Mise. Konečně tu máme zase misi. Už mě ta nuda s tréninkem nebavila." pomyslí si Naruto a hodí do sebe pátou misku ramenu.
,,Kruci, zase mise. Nemám je ráda, vždycky něco zkazím a pak se na mě kluci zlobí." pomyslí si sklesle Sakura a přestane si česat své dlouhé vlasy.
Přichází další nuda. No aspoň si ověřím co už umím." i Sasuke ukončí svou práci a vydá se k bráně, kde se mají sejít.
26. září 2009 v 21:57
Měla to být nádherná oslava. Napadu plný třetí hokáge vymyslil společné oslavení dárků a konoha se mu jala pomoci.Jenže to ještě nikdo netušil jakou katastrofou to skončí.
,,Rolničky, rolničky kdo pak ván dal hlas..." pěli vzrušeně Naruto s Jirayou a Kakashim když zdobil vánoční stromeček.
,,Hurá padá sníh jedem na saníh." Pobrukovali si kousek dál Shikamaru a Choji při ozdobování perníčků.
,,Vánoce, vánoce přicházejí..." Zněl v dalším rohu hlas z rádia se kterým si prozpěvoval zbytek obsazenstva.
,,Společné Vánoce jak já je miluju." vzdychnul Kiba a opřel se o bednu za sebou. Ale jen co to udělá bedna se zřítila se stoličky, vypadla z ní bowlingová koule, roztrhla žárovičkové řetězy pracně navěšené děvčaty, zlomila nohu už tak vratkého stolečku s cukrovím u Shiki a Chojiho, narazila do hasičského přístroje, který zastříkal všechno kolem a přistála Jirayouvi na noze.
Všichni vyjeveni návštěvníci zdobící kulturní dům sledovali tu spoušť, která snad ani neměla konce.
,,Au, moje noha." řval Jiraya a převrhl stromeček roznou na zaraženého Naruta. Špička vraždícího stromečku ztrhla Kakashimu z obličeje masku a málem se zapíchla do jeho sharinganského oka. Kakashi začal po místnosti poskakovat jak nadržená stepní koza a křičet.
Když už to konečně vypadalo, že to horší být nemůže a Tsunade si konečně oddechla, její obř... velké vnady zavadili o olejovou vonící svíčku Bries. Horký olej se jí vylil přímo do výstřihu a zbytek svýčky byl vymrštěn na zem rovnou do košíku s rachejtlemi.
,,Bombardují nás!" zařval Sasuke a hnal se schovat Sakuře pod sukni.
Uprostřed toho všeho vánočního zmatku stál Kiba ,,Ups" zaculil se načeš dostal od TenTen válečkem do palice.
Nakonec všechno dobře dopadlo. Oslava se uskutečnila. Jiraya dorazil na kolečkovém křesle, Kakashi s novými brýlemi, Naruto s obvazy, Tsunade s plastikou, Sasuke v sukni a Kiba vůbec.
26. září 2009 v 21:55
Jednoho dne se Tobi rozhodl, že udělá svému sempaiovi zkoušku blonďatosti. Snaživě vymyslel úkoly a potom to všechno vysvětlil Deidarovi. Ten radostně souhlasil a připravil se na první úkol.
,,První úkol je," díval se Tobi do papírů ,,donutit šéfa, aby o vás řekl, že jste magor..."
,,To nebude těžký..." usmál se Deidara a vyrazil k sídlu vůdce.
,,Šéfe, sledujte!" vyskočil Peinovi na stůl a začal se tam různě vrtět, tančit a dokonce se stavěl na hlavu....
26. září 2009 v 21:54
Rozprávač tohto pekelného príbehu, čiže ja muheheh ) človečina tá hriešna už sedí na kamienku a krúti svojou čiernou hlávkou na ktorej začínajú vyrastať rôžky. Pred ním otvorí sa veľké červené oko, ktoré na neho žmúri a mrká a mrká. Ten zlý chlapík začne banovať...začne bedákať...
Sasuke: Niektorí ľudia hovoria, že som zlý chlapík,
Možno majú pravdu...možno...
Ale to nie je tak, že by som zmeniť sa nechcel
Ja som len zabudol, že snažiť sa musím,
Ale ja sa môžem zmeniť, môžem...
Dodržím svoje sľuby, prisahám!
Moje srdiečko tak dúfa,
že so zlými chlapcami sa je hrať prestanem
Ja viem, že sa môžem zmeniť, ja viem...
Viem, že som malý špinavý bas***d,
Milujem zabíjanie, milujem špinavé veci,
Milujem sadomaso!!!
26. září 2009 v 21:52
Už to byly dva měsíce, co se Pein naštval a zamknul se na půdě. Jediný, kdo k němu mohl, byla Konan, která mu tam nosila jídlo. Akatsuki už to nemohli vydržet a tak se sešli v kuchyni.
,,Tohle už nejde, jak dlouho tam ku..asi chce sedět?" ptal se Hidan
,,Mně se stejská." řekl Tobi a začal brečet.
,,Tobi neřvi!" řekl naštvaně Deidara.
,,Ale Hidan má pravdu takhle to už dál nejde." řekl Kakuzu.
,,Hm ale co budeme dělat?" ptal se Zetsu.
,,To nevím nějaké nápady?" ptal se Deidara.
,,Kletba Jashina-sama..." zasnil se Hidan.
,,Tsukuoimi." řekl Itachi.
,,Necháme ho vybouchnout." navrhl Deidara.
12. srpna 2009 v 11:24 | Yumana-chan ^^ (Yu-chan)
Zoznámte sa...: (postavy)
Lykara 17 rokov,dlhé hnedé vlasy,zelené oči,obľubuje hru na bicích
Tayia 16 rokov,dlhé rovné čierne vlasy,hnedé oči,obľubuje spev a hru na gitaru
Kushimo 17 rokov,stredné hnedé vlasy,zelené oči,obľubuje hru na gitaru
Setymia 17 rokov,dlhé hnedé vlasy,hnedé oči,obľubuje hru na klávesy
Tory 18 rokov,krátke čierne vlasy (stryh emo) modré oči,miluje muziku a je blázon do Kushimy
Yomito 17 rokov,krástke čierne vlasy (strih emo) hnedé oči,zbožňuje muziku a Tayiu
Moky 23 rokov,stredné hnedé vasy,zelené oči,miluje hudbu,je perfektný kamoš a milovník
Lessie 17 rokov,dlhé blond vlasy,modré oči,zbožňuje mogeling a spev
Yorky 17 rokov,krátke hnedé vlasy,zelené oči,má rada hru na bicie
Viva 17 rokov,dlhé hnedé vlasy,zelené oči,zbožňuje hru na gitaru
Natashya 17 rokov,stredné tmavo hnedé vlasy,hnedé oči,obľubuje klávesy
Ostatné vedľajšie postavy sem dávať nebudem.
POPIS:
Tayia,Lykara,Kushimo a Setymia majú skupinu Joroshi tama Love.Tayia je najmladšia z kolektívu ale naopak je veľmi talentovaná.Rada speiva ale netuší,že gitara je niečo čo ju spojí s Yomitom,ktorého potaju dlho miluje.Spolu ako skupina behajú po rôznych koncertoch a vystúpeniach,no na každom sa objaví aj skupina Pink Paradise,ktorá sa rozhodne zosadiť skupinu Joroshi tama Love.A tak ich čaká veľa súbojov,odohraných koncertov,dobrodružstiev,zábavy,úspechov a hlavne veľa hudby!Tory,Yomito a Moky babám robia doprovod.
Klik CČ - prvá časť
4. ledna 2009 v 17:32 | Psycho-aname
POZOR! povídka je od dvanáct let!
A je tady pokračko amaterské povídky "Hory,hádky,nevinnosti...".Takhle zněl konec první části kterou naleznete
ZDE ;
Každý se koukal na Kin,která klečela z pohledem upřením do země.Gaara vědel,že Kin je do něj,a taky do ni byl trochu víc,než jen trochu :D.A tak se přetlačil popři Sakuře,která se krutě chechtala.Kdyžk k ní Gaara přišel,zvedl ji a zeptal se:"Není ti nic?"ona vygulovala oči,ale pak odpovědela:"ne díky za optání."
(Dotaz k obrázku : Proč Sasuke a Naruto a proč v takovém interiéru?Ptž Sasuke a Naruto tam budou mít hodnou roli,a interiér je bus...na kterým jeli na hory.Konkrétně zadní sedadla.No nejsou tam k sežrání ? *_*
27. prosince 2008 v 0:29 | Psycho - aname
Tak je tady ten amaterizmus :DD.Ano,ano,smějte se!! Ale co.Umělci musí přijet i kŕitiku... haha néné já umělkyne neejsem :DD.ČTETE,ČTETE,jen se nezblázněte... :DD Jo a JE to na části